V roce 2011 převezli 57-letého Angličana (říkejme mu Pán A) do nemocnice v Southamptonu poté, jak v práci zkolaboval. Když mu zaváděli katétr, došlo u něj k zástavě srdce. Bez kyslíku mozek okamžitě přestal pracovat a Pan A zemřel.
Přesto si pamatuje, co se stalo pak. Nemocniční personál se srdce pokusil znovu nastartovat pomocí defibrilátoru, přičemž Pan A uslyšel hlas, který dvakrát řekl: „Dejte pacientovi šok!“ Mezi těmito větami navíc na opačném konci místnosti zahlédl neobvyklou ženu, která na něj mávala. Připojil se k ní a hmotnou tělesnou schránku nechal za sebou.
„Cítil jsem, že mě ta žena zná. Měl jsem k ní důvěru a tušil jsem, že za mnou přišla z nějakého důvodu,“ tvrdil později Pan A. V dalším okamžiku se prý už vznášel nad svým tělem a shora se díval na zdravotní sestru a muže s pleší, zřejmě doktora.
Příběh je pravdivý
Záznamy z nemocnice potvrdily, že nemocniční personál opravdu dvakrát vydal příkaz k použití defibrilátoru. I pacientův popis osob v místnosti, které nikdy předtím neviděl, se shodovaly se skutečností. V podstatě přesně popsal tříminutový časový úsek, během kterého by podle toho, co dnes víme o biologii, vůbec neměl vnímat.
Příběh Pána A, zveřejněný v odborném časopise Resuscitation , je jedním z mnoha, které podlomí poznatky vědců o lidském vnímání během situaci, kdy člověku vypovídají životní funkce. Až dosud si odborníci mysleli, že v momentě, když srdce přestane pumpovat a posílat krev do mozku, se jakékoliv vnímání zastaví.
V tomto bodě je člověk technicky mrtvý, ale dnes už víme, že se tento stav dá v některých případech zvrátit. Už dlouhá léta lidé, kteří se vrátili z druhé strany, popisují své zážitky. Vědci jejich tvrzení odmítali s tím, že jde jen o halucinace, a zcela odmítali studovat situace, ve kterých je člověk prakticky mrtvý.
V tomto bodě je člověk technicky mrtvý, ale dnes už víme, že se tento stav dá v některých případech zvrátit. Už dlouhá léta lidé, kteří se vrátili z druhé strany, popisují své zážitky. Vědci jejich tvrzení odmítali s tím, že jde jen o halucinace, a zcela odmítali studovat situace, ve kterých je člověk prakticky mrtvý.
Pokládali to za oblast, kterou nelze vědecky zkoumat. Sam Parnia, který je vedoucím výzkumu resuscitace na medicínském univerzitě Stony Brook v New Yorku, však chtěl pochybnosti o tom, co se s člověkem v „mrtvém“ stavu vlastně děje, objasnit.
Celkem s dalšími 17 kolegy s britských a amerických institucí čtyři roky analyzovali více než dva tisíce případů srdeční zástavy. Z těchto pacientů dokázali doktoři vrátit ze světa mrtvých 16 procent, přičemž Parnia a jeho kolegové hovořili ze 101 z nich. „Našim cílem bylo zjistit, jaká je mentální a kognitivní zkušenost ze smrti, „říká Parnia.
Sedm příchutí smrti
Jak se ukázalo, Pan A nebyl jediným pacientem, který si vzpomínal na smrt. Téměř polovina z účastníků výzkumu si na něco pamatuje, ovšem pouze Pan A a ještě jedna žena dokázali skutečně popsat, co se kolem nich během nečinnosti srdce dělo. Většina pacientů mluvila spíše halucinací či jakýchsi snech, které Parnia a jeho kolegové zařadili do sedmi kategorii :
Strach Vidiny zvířat nebo rostlin
Jasné světlo
Násilí a pronásledování
Deja-vu
Vidiny rodiny
Vzpomínky na události, které se staly po zástavě srdce
Tyto zážitky se liší od šťastných až po hrozivé. Například lidé, kteří hovořili o násilí či pronásledování, popisovali své zkušenosti i takto: „Byly tam se mnou čtyři muži, a když některý z nich řekl lež, zemřel.“ Další se zase vyjádřil: „Pamatuji si, jak mě něco táhlo přes hlubokou vodu.“
Zatímco je jasné, že lidé opravdu mají zážitky i z času, když jsou mrtví, to, jak jejich interpretují, záleží zejména na jejich psychickém rozpoložení a víře. Člověk z Indie může po návratu mezi živé tvrdit, že viděl Krišny, zatímco Slovák může tvrdit totéž o Ježíšovi. Parnia a jeho kolegové se chtějí výzkumu věnovat i nadále. Jaké budou jejich zjištění ukáže až čas. Dokáží zjistit, co se s člověkem stane po smrti?