Vodopády Iguaçu
V místě, kde se setkává Brazílie, Argentina a Paraguay, se řeka Iguaçu řítí dolů v obřím půlkruhů tvořeném 247 vodopády do hlubin. Nad vodopády se řeka zužuje asi na čtvrtinu své obvyklé šířky, což ještě zvyšuje sílu vody. Některé vodopády mají výšku více jak 100 m a všechny společně zabírají tak široký prostor, že je nikdy nespatříte zároveň; nejširší panoramatický výhled ale budete mít z brazilské strany. Vyvýšené chodníky a věže Vám poskytnou jinou perspektivu, přičemž jeden z mostů sahá až k největšímu vodopádu známému jako Garganta do Diabo (Ďáblův chřtán). Můžete přejít na argentinskou stranu, odkud budete mít lepší výhled z vyvýšených chodníků, které sahají dále k centru vodopádů. Dvě strany nabízejí různé perspektivy a pohledy, takže většina turistů chce navštívit obě. Vodopády jsou chráněny UNESCO v Národním parku Iguaçu, jehož subtropické deštné pralesy jsou domovem více jak 1000 druhů ptáků a savců, k nimž patří jelení zvěř, vydry, oceloti a kapybary.
Amazonské deštné pralesy
Asi 20 km jihovýchodně od města Manaus se temné vody řeky Rio Negro setkávají se světlou bahnitou vodou řeky Solimões, asi 6 km tečou vedle sebe a pak se spojují v Amazonku. Při lodním výletu z Manausu se můžete dostat k tomuto místu nazývanému Encontro das Aguas („setkání vod“), zatímco při jiných lodních výletech se dostanete do samého srdce deštného pralesa a zdejší sítě řek, kanálů a jezer. V Rio Negro leží souostroví Anavilhanas s jezery, potoky a záplavovými lesy, které představují průřez amazonským ekosystémem. Při plavbě lodí můžete spatřit opice, lenochody, papoušky, tukany, kajmany, želvy a další divoká zvířata. Také v blízkosti Manausu se nachází Ekologický park Janauari (688 ha) s řadou různých ekosystémů, který si můžete prohlédnout při plavbě po jeho úzkých vodních trasách. Celé jezero je zde porostlé obrovskými lekníny, které se vyskytují pouze v oblasti Amazonie. Když budete ve městě Manaus, nenechte si ujít známé Amazonské divadlo (Teatro Amazonas), což je budova opery v italském renesančním stylu, která dostala Manaus na mapu coby významné centrum kultury v Jižní Americe.
Modernistická architektura v metropoli Brasília
Nová brazilská metropole Brasília byla zbudována uprostřed divočiny a dokončena za necelé 3 roky (1960), přičemž nahradila Rio de Janeiro. Ambiciózní plán architektů Lúcio Costy a Oscara Niemeyera se stal ukázkou plánování města a avantgardní architektury a dodnes je jedním z pár měst na světě, která představují dokončený plán a jeden souvislý architektonický koncept. Je bez obvyklé směsi obytných a obchodních okrsků a celá vládní část se skládá z významných architektonických počinů, které jsou hlavní atrakcí města. Některé z nejpozoruhodnějších staveb obklopují náměstí Praça dos Tràs Poderes: Prezidentský palác, Nejvyšší soud a dvě ostře kontrastující budovy Kongresu, plus Historické muzeum v Brasílii a Panteon svobody (Panteão da Liberdade) od Oscara Niemeyera. Nejznámější budovou tohoto architekta ve městě je kruhová Katedrála Zjevení Panny Marie (Catedral Metropolitana Nossa Senhora Aparecida), jejíž zahnuté betonové sloupy podpírají skleněnou střechu. Další z Niemeyerových ikonických budov je Itamaraty-Palác oblouků (Palácio dos Arcos), obklopený krásnými zahradami, které navrhl brazilský krajinný architekt Roberto Burle Marx (spolupracoval s Niemeyerem na několika projektech v Brazílii). Okrouhlé Muzeum domorodého obyvatelstva (Memorial dos Povos Indígenas) bylo vytvořeno podle tradičních kulatých společných domů domorodých Janomamů (Yąnomamö). Mnoho lidí však považuje na nejlepší Niemeyerovo dílo Monumento JK, památník prezidenta Juscelina Kubitscheka, zakladatele města Brasilia. Město je dnes na seznamu památek UNESCO.
Pelourinho ve městě Salvador
Horní město (Cidade Alta) v dávné koloniální metropoli země Salvadoru se dostalo na seznam památek UNESCO kvůli své mimořádné sbírce koloniálních budov ze 17. a 18. století, nejlepší tohoto druhu v Jižní Americe. Ve stará čtvrti Pelourinho naleznete nejkrásnější kostely a kláštery ve městě. Zbudovány byly v dobách, kdy byla Brazílie zdroje bohatství Portugalska, proto byla spousta zlata použita také na zdejších náboženských budovách. Nejkrásnější a nejhonosnější ze zdejších kostelů je kostel a klášter Sv. Františka (São Francisco), postaveny na počátku 18. století a vyzdobený složitými rytinami pokrytými zlatem. V prostoru kůru a v ambitu můžete spatřit nádherné příklady portugalských kachlí azulejos. Byl to klášterní kostel, stejně tak jako vedlejší kostel Františkánského řádu, a nemůžete minout jeho pestrou zdobenou fasádu se sochami. Interiér je neméně zdobný, přičemž předčí ve svých detailech dokonce i portugalské baroko.
Město Ouro Preto
Bohatství brazilského státu Minas Gerais v dobách jeho slávy v koloniálním období si snadno můžete představit, když spatříte interiér kostelů ve staré metropoli Ouro Preto. Celé stěny jsou pokryty zlatem, které pochází (spolu s diamanty) z dolů, které se kolem města v 17. a 18. století nacházely. Ouro Preto, které leží na svazích strmého údolí a je obklopeno horami, představuje klenot mezi koloniálními městy, ale jeho strmé úzké ulice a poloha v horách (která je dnes tolik poutavá pro turisty) nesplňovala potřeby rostoucí provinční metropole. Správa se proto přesunula do nově zbudované metropole Belo Horizonte, přičemž Ouro Preto zůstalo jako jakási časová kapsle. Nejlepšími příklady jsou barokní a rokokové kostely Sv. Františka (São Francisco de Assis) a Panny Marie (Matriz de Nossa Senhora do Pilar) z 17. století, ale celé město je bohaté na koloniální architekturu, takže se dostalo na seznam památek UNESCO. Strmé ulice, které na některých místech přecházejí ve schodiště, jsou lemovány krásnými koloniálními budovami, zatímco kopce jsou korunovány bílými kostely s barokními zvonicemi.
Pláže ve státě Pernambuco
Čisté moře, vysoké palmy a široké úseky stříbřitého písku, to jsou jen některé důvody, proč je pláž Porto de Galinhas často označována za nejlepší v Brazílii. A to není málo v případě země s více jak 7000 km atlantického pobřeží, většinou tvořeného písečnými pláže. Město ležící kolem pláže je poklidné, barevné, a představuje ideální kombinaci tradičního plážového prostředí a módních butiků. Jeho hotely a resorty jsou blízko u země, místo aby se tyčily vzhůru ve výškových blocích. Na malebné plachetnici jangada se můžete dostat na moře nad útesy, kde budou pestré tropické ryby plavat ve vodě po kotníky kolem Vašich nohou. Také se můžete lodí vydat k laguně, kde se prohánějí maličtí mořští koníci, potápět se do hlubit a prozkoumávat impozantní korálové útesy nebo vraky lodí, projet se na kajaku po laguně a v ústí řeky, nebo si ve stánku na pláži koupit papírového draka, kterého budete pouštět ve zdejší stálé bríze. Nedaleká pláž Maracaipe je oblíbeným místem pro surfaře. Porto de Galinhas je jedna z krásných pláží na pobřeží státu Pernambuco dlouhém 187 km. Blíže k Recife leží město Olinda ze 17. století (UNESCO) shlížející na oblíbenou pláž. Hlavní pláže ve městě Recife samotném jsou Praia da Boa Viagem, São José da Coroa Grande a Carne De Vaca.
Muzea umění v São Paulu
V São Paulu naleznete některé z nejlepších sbírek umění v Latinské Americe, a také budovy, v nich jsou umístěny, představují významná díla architektury. Muzeum umění (Museu de Arte, MASP) vystavuje nejobsáhlejší sbírku západního umění na kontinentu s díly od renesance až po moderní mistry. K vidění je 73 bronzových skulptur od Degasa a díla od Renoira, Maneta, Van Gogha, Matisse, Picassa a Miróa. Od samého začátku se muzeum soustřeďovalo na práce umělců od poloviny do konce 20. století, zatímco budova navržená architektkou Linou Bo Bardi představuje modernististickou pamětihodnost. Oscar Niemeyer pak navrhl Pavilhão da Bienal de Artes v parku Ibirapuera, kde je umístěno Muzeum současného umění (Museu de Arte Contemporânea). V něm naleznete více jak 8000 prací (od Picassa, Chagalla, Kandinského, Miróa a Modiglianiho, kromě významných brazilský malířů), což je jedna z největších sbírek západních umělců 20. století v Latinské Americe. Nad zahradami inspirovanými Versailles se zvedá Museu do Ipiranga s obrazy a užitým umění. Jiný druh umění pak naleznete v tzv. Batmanově uličce, streetartové galerii pod širým nebem, kde vystavují místní i zahraniční umělci. Nachází se v bohémském okrsku Vila Madalena, kde jsou k vidění galerie umění vystavující práce známých i začínajících brazilských umělců a řemeslníků.
Město Belo Horizonte
Metropole státu Minas Gerais dalo přednímu brazilskému architektovi Oscaru Niemeyerovi jeho první zakázky, takže sem dnes rané Niemeyerovy budovy přitahují turisty a fanoušky modernistické architektury. Jeho první významná práce, kterou se odlišil od konvenčních architektů, byl parabolicky zaoblený kostel Sv. Františka z Assisi (São Francisco de Assis) u jezera v okrsku Pampulha. Na svahu nad ním, spojená zahradami navrženými krajinným architektem Roberto Burle Marxem, stojí pozdější Niemeyerova budova kasina, která dnes hostí muzeum umění. Na velké náměstí Praça da Liberdade v centru města shlíží nájemní dům Edificio Niemeyer zakřivených tvarů, jedna z jeho nejznámějších raných prací. Čisté geometrické linie jeho pozdějšího Paláce umění (Palacio das Artes) se rýsují na okraji Městského parku a sídlí v něm Centrum řemesel Minas Gerais představující práce současných řemeslníků. Postmodernistická Rainha da Sucata („Královna železného šrotu“) je další slavná budova v Belo Horizonte; tentokrát se jedná o dílo architektů Éolo Maia a Sylvio Podestá a dnes se v něm nachází muzeum mineralogie.