Francouzská hudba není jen Edith Piaf či Serge Gainsbourg. Francouzský rap po 40 letech definitivně ovládl ulice, školní dvory, stadiony i sociální sítě.
Francouzská kultura patří dlouhodobě mezi nejvlivnější na světě. Snad každý z nás zná představitele francouzské kinematografie, architektury, literatury či malířství. Dnes však uměleckým projevům dominuje rap, který zde zapustil kořeny již před 40 lety. Francouzská scéna je na začátku roku 2023 nejen nebývale členitá, ale podobně jako v Německu i úspěšná.
Rapová mapa Francie je plná originálních jevů. Snad nejživotodárnější podhoubí pro žánr najdeme na pařížských předměstích. Druhé epicentrum bují na jižním pobřeží v Marseille, kde do rapového podloží nasakují rytmy z nedaleké severní Afriky. Nasaď si sluchátka a poslechni si, co dnes fičí ve Francii, kde první příčky žebříčků poslechu dlouhodobě ovládají výlučně rapeři.
Orelsan – z provinčního lúzra lídrem scény
Průkopník „loser rapu“ se specificky vysoce posazeným hlasem se za více než 15 let dostal z freestylů na autobusových zastávkách provinčního města Caen až na pozici bezkonkurenčního performera a jednoho z nejtechničtějších raperů země.
Damso – sametový hlas z Belgie
Podobně jako Jacques Brel či Stromae, kteří si podmanili francouzské publikum, pochází i Damso ze sousední Belgie a je tak jediným „vetřelcem“ v našem žebříčku. Do Belgie přitom jeho rodina emigrovala z Konžské demokratické republiky, když bylo malému Williamu Kalubimu Mwambovi jen 9 let. Důvodem byla eskalace krvavé občanské války.
Niska – na lince Paříž–Atlanta–Brazzaville
28letý Stanislas Dinga-Pinto vyrůstal na předměstí Paříže, kde zakotvil jeho otec poté, co emigroval z Konga. Rozběh kariéry do obdivuhodných rozměrů Niskovi nezmařil ani fakt, že se už v roce 2010 stal v 16 letech otcem. Už tehdy měl za sebou 2 roky rapové „kariéry“.