Ahoj prosinec, tak už si tu. Konečně poslední z dvanácti. Tak mi pomoz, aby ten první v novém roce byl začátkem, jaký si přeji!
S jistotou jsme se přehouply už do úplného závěru. Všechny ty měsíce – těžké či lehké, jsou za námi. Začali jsme nevyplněnými předsevzetími nového roku, které jsme samozřejmě odkládali až dosud (čest výjimkám a klobouk dolů před vámi vytrvalci). Pokračovali jsme přes jarní úklidu, až po letní lásky. Jeden by si řekl, že už je to klišé, ale ono je to každý rok prostě tak. Probojovali jsme se k podzimnímu úklidu v bláznivém počasí a jsme tu. Poslední měsíc tohoto roku je v plném proudu.
Možná je to psychologie, možná nostalgie, ale je všeobecně známo, že konec roku je spouštěčem hromadného měnění populace, vymýšlení si heroických slibů sobě samému a přemotivovaný nepromyšlenému plánu stát se v nadcházejícím roce milionářem. Ruku na srdce, kdo si něčím podobným neprošel? Hoď kamenem ty, co si to neudělal 😉
Po tomto všem však téměř vždy v první týden nového roku přichází syndrom vyhoření, kdy se nám plány hroutí a utápí se ve vlastní nepoužitelnosti. Poslední měsíc této 365-denní šílené jízdy životem je ideálním časem pro včasnou prevenci vůči lednovému selhání. Krok po kroku tento syndrom vyhoření společně uhasíte prosincovým sněhem!
Spolu si představíme 3 syndromy vedoucí k lednovému vyhasnutí.
Myslíme si, že 1 leden je kouzelná víla
V zajetí „loňské opice“ věříme, že právě tento den jen proto, že je to 1. leden, změní náš život. Když se probudíme z našeho alkoholového excesu a Bradavickým expresem se vrátíme do světa nečarodejníků, musíme si uvědomit jedno. Není to jeden den, který má změnit následující rok, ale rozhodnutí, které jsme provedli. Jelikož my nejsme ti zbrklí plánovači života, ale Hasíme syndrom vyhoření už měsíc předem, nám se to druhého ledna nestane!
V opojení zatím rozlišitelné síly máme pocit, že v příštím roce budeme nezničitelní
Určitě víte přesně o čem píšu. Každý jeden se stane milionářem, najde si práci snů, zhubne .. ani se mi to tu všechno nechce jmenovat. Nikdo z nás si však při plánování ideálního světa abstraktní budoucnosti neuvědomuje, že ti nejúspěšnější vše nezískali díky jednomu dni. Věci velké přicházejí malými kroky a velkými rozhodnutími.
Přišla první lednová zmrzlá kaluž, ležím na zemi, ale už nevstávám. Nechávám zamrznout své velké plány
Věříme, že občas je opravdu těžké přežít první mezery v našem plánu, které nám všechno hroutí. Avšak na toto musíme být připraveni. Žádný plán nebyl nikdy dokonalý a pokud nás odradí první selhání, nemáme právo dojít a slavit úspěšné vítězství!
A co je nejpodstatnější? Předem porazit tyto syndromy. Máme nato celý prosinec a kopec „sněhu“ na hašení a vychytání much při našem plánování. Podstatné je připravit se na to. Jeden den nám život nezmění. Ani měsíc. Avšak prosinec můžeme využít k vybudování těch správných návyků. Během tohoto měsíce si stanovme krok po kroku (podotýkám, malém kroku) trasu cesty až do samotného konce. Důležité je stanovit si reálný cíl. Ani Steve Jobs nezbohatl za den. Když uděláme malý krok vpřed, i neplánované selhání bude malé. To znamená, že se jím jednodušší prokousat. Takovými návyky se dostaneme do bodu, kdy nás leden svými úskalími nepřekvapí! Zabojujte v tom posledním měsíci a připravte si cestu k tomu, aby ten „znovu“ první nebyl studnicí zklamaní, ale piedestalu vítězství