V Chorvatsku vykopali pohřbený římský vozík i s koňmi

Lidé po celém světě se zájmem sledují vše, co má něco společného s Římskou říší. Každý nález nám přitom pomáhá dozvědět se více o obyvatelích starověkého Říma a jejich kultuře. Proto objevení římského vozíku i s koňmi v dnešním Chorvatsku vyvolává velké vzrušení.

Je dobré připomenout, že před zhruba dvěma tisíciletími bylo území Chorvatska součástí Římské říše, a samozřejmě se nazývalo jinak.

Po více jak 60 let (229–168 př.n.l.) vedli Římané tzv. Ilyrské války s kmenem Ilyrů, který ovládal oblast zahrnující části dnešního Chorvatska, Slovinska, Bosny a Hercegoviny, Slovenska, Maďarska a Rakouska. Nakonec území vydobyli a spálili města, která vzdorovala římské nadvládě.

Válka mezi Římany a Ilyry byla nevyhnutelná. Římané dobře uvědomovali, že je jaderské pobřeží Itálie zranitelné vůči možnému námořnímu útoku Ilyrů. To je hlavní důvod, proč zemi napadli – aby si zajistili bezpečí ve své vlasti. Trvalo to sice mnoho let, ale Římané nakonec získali území, které chtěli, a zanechali zde vojenskou posádku, aby teritorium hlídala.  

Po dobytí se země nazývaná Illyricum stala provinciemi Dalmácie a Panonie. Římanům trvalo mnohem déle, než získali celou Panonii, a to až do roku 9 př.n.l. Jen pár let předtím v roce 6 n.l. museli Římané čelit rozsáhlým nepokojům známým jako Velké ilyrské povstání. Z tohoto důvodu poslala římská vláda budoucího císaře Tiberia a generála Germanica, aby povstání potlačili. Po čtyři roky se tak Římané potýkali s konfliktem, který římský historik Suetonius popsal jako „nejtvrdší konflikt, kterému muselo římské vojsko čelit, od punských válek“, které se odehrály o několik století dříve.

 

Mimořádně bohatí Římané  

Povstalci byli nakonec poraženi, Římané kmeny rozdělili a prodali jejich členy jako otroky. Panonie byla bezpečná a Římané se rozhodli z ní udělat ukázkový domov pro římskou „lepší společnost“. Právě proto v oblasti žili bohatí Římané, kteří mj. praktikovali nákladné pohřební zvyklosti.

Po asi dvou tisíciletích takový pozoruhodný pohřeb odhalil římský vozík, který byl umístěn v hrobě spolu s dvěma koňmi, kteří jej kdysi táhli.

Podle The Daily Mail: „Archeologové z Muzea města Vinkovci a Archeologického institutu ze Záhřebu objevili římský vozík se dvěma koly (latinsky nazývaný cisium) a s koňmi v lokalitě Jankovacka Dubrava u vesnice Stari Jankovci, poblíž města Vinkovci ve východním Chorvatsku.  Objev je přitom příkladem skutečnosti, že byli velmi bohatí lidé někdy pohřbívání i s koňmi.“

Město Vinkovci se v době Římanů nazývalo Aurelia Cibalae a poblíž se odehrála bitva u Cibalae mezi římskými císaři Konstantinem I. Velikým a Liciniem (kolem roku 314 n.l.). Licinius přišel o 20 000 vojáků a vytratil se z bojiště pod příkrovem tmy; následovala mírová jednání ve prospěch Konstantina. Ve Vinkovci se rovněž pod zemí nachází zbytky římských lázní, a také byla nalezena řada římských artefaktů a dalších ruin včetně okázalých pohřebišť. I v římských dobách lidé dbali na okázalost a luxus.

„Zvyk je spojován s mimořádně bohatými rodinami, které měly hlavní roli v administrativě a ve společenském a ekonomickém životě provincie Panonie,” říká Boris Kratofil, kurátor Muzea města Vinkovci.

Tak jako byli později Vikingové, resp. významné postavy jejich společnosti, pohřbívání spolu se svojí lodí a oblíbenými zvířaty, také Římané měli podobné zvyklosti o stovky let dříve.

 

Vozíky pro posmrtný život

Hrobky často obsahovaly předměty, o kterých si členové rodiny mysleli, že je jejich zesnulý blízký bude na onom světě potřebovat, např. portréty, víno, dobytek, domácí mazlíčky, zbraně, a také minci, aby mohl zaplatit převozníkovi, který ho dopraví do říše mrtvých. U osoby pohřbené v chorvatské hrobce se tedy patrně domnívali, že bude na onom světě potřebovat vozík a dva koně.

„V Chorvatsku je to unikátní nález,“ říká ředitel Institutu archeologie Marko Dizdar. Po pečlivém vykopání ho budou odborníci dále zkoumat, než se nakonec stane muzejním exponátem pro veřejnost. Na to si ale budeme ještě muset dlouho počkat.

„Teď přichází na řadu dlouhý proces restaurování a konzervace, a také kompletní analýza nálezů. Za pár let budeme vědět o něco více o rodině, jejíž členové zde byli pohřbeni před 1800 lety.”

 

Cenní koně

Člověk by si myslel, že vědce bude nejvíce zajímat samotný vozík, ale ukazuje se, že více pozornosti přitahují koně.  

„Více nás zajímají koně samotní, tj. odkud pocházejí  – jestli odtud nebo z jiných částí říše – což nám řekne více o významu a bohatství této římské rodiny. Za tímto účelem budeme spolupracovat s domácími i zahraničními institucemi z evropských zemí.”

Genetické studie mohou skutečně vystopovat rodokmen koně do oblasti, odkud pocházel. Koně mohou být berberští, což je plemeno ze severní Afriky ceněné pro svoji výdrž a rychlý běh, a často proto používané do římských vozíků.  Také sloužilo k vyšlechtění moderních závodních koní, jako je např. plemeno American quarter horse.

Jméno římské provincie Panonie nicméně zcela nezmizelo a dodnes se zachovalo v názvu Panonské pánve v dnešním Maďarsku, což rozlehlá úrodná nížina ideální pro zemědělské využití.  

Co se týče závodů vozíků tažených koňmi, poslední takový závod v Římě proběhl v roce 549 n.l., a pak sport převážně vymizel. I když jakási forma závodů vozíků probíhá někde až do dnešního dne, díky čemuž je nález z Chorvatska o to zajímavější.