Když se řekne „poušť“, většině lidí se vybaví písečné duny a širý prostor s horizontem v dálce. Pouštní krajina v Ománu má ale také vertikální rozměr v podobě vápencových skal s hlubokými kaňony. Když pojedete nebo půjdete některým z těchto úzkých vyprahlých průsmyků, vstoupíte do pravěkého světa jeskynních obydlí, prehistorických petroglyfů a starých vesnic, které jsou tak dlouho součástí kaňonu, že působí, jakoby vystupovaly ze skalní stěny…
Kaňony, zde nazývané vádí, jsou centry života v ománském pohoří Al-Hadžar. V zimě oplývají vodou a v létě jsou útočištěm pro živočichy, takže představují formu oázy a vertikální poušť s lučními květinami, zpěvem žab a (na vrcholu léta) cikád. Výlet do některého z těchto vádí spolu s pěší túrou, projížďkou v terénu (off road) či piknikem představuje zlatý hřeb každé návštěvy Ománu, při kterém nejspíš cestovatelé přehodnotí svoji představu o poušti.
Co ve kterém vádí najdete
V Ománu jsou desítky přístupných vádí, nejpozoruhodnější z nich se však ukrývají v pohoří Al-Hadžar, které obklopuje metropoli Maskat. V severní části pohoří a jen asi hodinu cesty od Maskatu se nacházejí tři krásná vádí (Vádí Mistal, Vádí Bani Kharus a Vádí Bani Awf) spadající z masivu Džebel Achdar (který představuje nejvyšší bod v Ománu) až k rovným pláním dole.
Pokud byste chtěli podniknout delší okruh s nočním kempováním v dunách pouště Sharqiya/Wahiba, k průzkumu ve východní části pohoří Al-Hadžar lákají Vádí Shab, Vádí Tiwi a Vádí Bani Khalid, tři nejznámější v Ománu. Každé vádí má vlastní jedinečný charakter, všechny jsou však domovem místních houževnatých vesničanů, kteří po starobylém způsobu obdělávají půdu na svazích nebo pečují o datlové plantáže na terasách vysoko nad dnem vádí. Přestože je možné navštívit všech šest vádí, ať už pěšky či vozidlem, každé vyžaduje trochu jiný přístup.
Pěší túry: Vádí Mistal
Asfaltová silnice vede z dálnice 13 do Vádí Mistal, prvního významného vádí za městem Nachal. Trasa prochází úzkým ústím s úseky vzrostlých stromů zastiňujícími cestu a s divokými fíky vyčnívajícími ze skalních stěn v neuvěřitelných úhlech. Cesta se vine až do obrovské kotliny Al Ghubra poseté trychtýřovitými stromy akácií a obklopené na všech stranách skalnatými vrcholky.
Ze skalnatých hlubin planiny se nezdá příliš pravděpodobné, že by mohlo cokoli přežít ve vyšších částech s holým povrchem, avšak na okraji Vádí Mistal naleznete vzkvétající tradiční vesnici Wakan. Také se jedná o počátek jedné z nejlepších pěších tras v pohoří Al-Hadžar. Nedlážděná cesta ze dna vádí do vesnice Wakan se vine po svahu porostlém divokou levandulí a bodláky a končí na maličkém parkovišti určeným pro návštěvníky. Odtud vedou oficiální pěší Stezky 24 a 25 přes políčka a kolem sadu až mezi křoviny tvořené divokým jalovcem a olivovým porostem.
Při pěších túrách se můžete dostat až do nadm. výšky 1250 m, takže jsou náročné a cesta není vždy dobře patrná. Přitom ale stojí za námahu kvůli pozoruhodným výhledům na kotlinu Al Ghubra dole a pocitu, že se procházíte po střeše světa. Když budete mít průvodce a vyrazíte velmi brzy, je možné dojít odtud až do vesnice Al Manakhir na planině Saiq v Džebel Achdar, kde je k dispozici ubytování patřící k nejlepšímu v Ománu.
Nejlepší stěny: Vádí Bani Kharus
Vádí Bani Kharus, které je snadno přístupné po asfaltové silnici z pevnostního města Al Awabi u dálnice 13, bývá často opomíjeno návštěvníky, přestože má svůj nárok na slávu: tím je významný tektonický zlom, který leží asi 30 km uvnitř vádí a je potřeba souřadnice GPS, abyste přesné místo našli. Jedná se o významný prvek podporující teorie o pohybu tektonických desek.
I když Vás zlomy nezajímají, možná Vás zaujmou další zdejší geografické prvky: nedaleko vstupu se nacházejí prastaré petroglyfy na skalních stěnách. Také je zde stěna z páchnoucího kamene a stěna z ledovcového tilitu (sediment zerodovaný působneím vody), což dokazuje, že v Ománu nebyla vždy poušť.
Pokud zde budete vozidlem 4WD, můžete se vydat po skvělé off road trase, která spojuje Vádí Bani Kharus (přes vesničku Al Bir) s paralelním Vádí Bani Awf. Trasa se vine po prašných svazích hor, kolem břehů tvořených sedimentárními horninami až po malou mohylu (zbytky pasti na vlky), která označuje vrchol průsmyku. Odtud se bude nejspíš zdát, že nic kromě síly pozitivního myšlení Vás nedostane přes horské vrcholy zpět do Maskatu. A skutečně Vás bude před Vámi velmi dlouhý návrat po strmých cestách, proto byste se na cestu měli vydat hned časně zrána.
Vizuálně nejúžasnější: Vádí Bani Awf
Dopoledne v ománských horách nabízí fanstastické pouštní představení: je to okamžik, kdy se slunce dosud skryté za vápencovou skalní stěnou náhle vynoří nad okrajem skály a dopadne dolů do vádí. Podzemní ponurost místa se okamžitě rozptýlí, jakmile začnou sluneční paprsky tančit mezi datlovými palmami a postupně se přesunou k naježeným travinám na dně vádí. Motýli vzlétnou a divoký oleandr ve slunečních paprscích vypadá, jako by hořel. Celé představení trvá jen pár minut, než horko nabude na intenzitě a zažene všechny živé tvory zpět do stínu, na tento magický okamžitě však jen tak nezapomenete.
Bani Awf je jedno z nejlépe přístupných vádí, kde můžete pozorovat ranní drama světla a stínu. Vádí, které bylo po celá staletí významnou průchozí trasou, je přístupné z dálnice 13 po dobré asfaltové silnici. Skály jsou zde zvlášť blízko sebe, takže deště jsou odváděny úzkou soutěskou, kterou voda protéká s velkou dravostí. Téměř po celý rok zavlažovací kanály (aflaj) přetékají vodou, která se rozlévá na úseky zeleně dole a umožňuje růst datlovým a citrusovým plantážím, které jsou pro obyvatele vádí zdrojem obživy.
Když budete pokračovat asi 12 km do vádí, trasa se rozšíří do kotliny, kde naleznete úžasné příklady stromu trnovec Kristův. Představují přitom skvělé místo pro piknik a příležitost k odpočinku předtím, než se vydáte po některé ze dvou skvělých tras off road. Levá odbočka vede 49 km po úzké strmé cestě (což je jedna z nejpozoruhodnějších horských tras v Ománu) do města Al-Hamra (asi 2 hodiny), zatímco pravá odbočka ke kamennému oblouku a vádí Sarten, které představuje alternativní pětihodinovou trasu off road až do města Rustak.
Nejlepší z hlediska vody: Vádí Shab, Vádí Tiwi a Vádí Bani Khalid
Vádí Shab, Vádí Tiwi a Vádí Bani Khalid ukryté na východě pohoří Al-Hadžar leží na dně pustého vápencového masivu završeného plochou planinou. Zdejší hory jsou provrtány jeskyněmi včetně jeskyně Madžlis al-Džinn řadící se k největším na světě. Jeskynním systémem prosakuje dešťová voda, která pak vytéká ven jako pramenitá voda ve vádí dole. Když zbytek Ománu trpí nesnesitelným horkem a všechna vegetace v pouštní krajině je sežehnuta sluncem, tři hlavní vádí ve východním Al-Hadžaru vzdorují suchu a představují zázračné oázy s tekoucí vodou.
Vádí Shab bylo dlouho známé jako nejkrásnější ze všech tří vádí. Nabízí jezera s čistou tyrkysovou vodou, kterou prohledávají ledňáčci a střeží soustředěné volavky, a je plné ryb, ptáků a hmyzu. Dostanete se sem pouze pěšky, přičemž stezka (umělá betonová) vede až do samého srdce vádí, kde se můžete ponořit do pozemní jeskyně. I když jsou jeho horní části krásné, vádí za svůj výjimečný status vděčí především způsobu přístupu; jediný způsob, jak se dostat na stezku, je lodí přes hlubokou lagunu s brakickou (poloslanou) vodou. Místní chlapci stávají u vstupu do vádí, aby návštěvníky za 2 rialy převezli před lagunu nebo aby počkali na pěší turisty, až se vrátí. Na druhý břeh se dostanete za pár minut, ale na pohled během plavby na vertikální skály odrážející se ve vodě nejspíš nikdy nezapomenete…
Sousední Vádí Tiwi je méně dramatické než Vádí Shab, je však přístupné autem a umožňuje uspořádání pikniku. Údolí zpočátku zacloněné dálnicí Maskat-Súr, která byla postavena na obřích pylonech a zařezává se do vstupu do vádí, vede do tiché oázy s vysokými travinami a divokými oleandry. Na stěnách se nachází celkem 9 vesnic, zatímco voda se řítí v sérii krásných vodopádů kolem datlových plantáží a polí s kukuřicí a vojtěškou. Hejna dotěrných ptáků má odradit občasný strašák (zde oblečený do dlouhé tuniky dišdaša), nic však neplatí na drzé kozy, které tančí na dvou nohách a dokonce lezou po stromech. Skutečně zdatní pěší turisté se mohou vypravit po stezce, která vede z Vádí Tiwi do Vádí Bani Khalid, což obnáší dvoudenní náročnou výpravu s průvodcem.
Bani Khalid je vádí s nejsnadnějším přístupem, které je nejvzdálenější od Maskatu, přesto se sem mnoho návštěvníků vydává na jednodenní výlet. Šňůry aut lemují úzký vstup o víkendech a během svátků, protože vádí s trvalými jezírky je oblíbeným místem pro plavání. Pro ty, kdo do vody tolik nespěchají, je nejzajímavější částí návštěvy samotné cestování kolem. Při něm je možné spatřit nádherné pruhy v sedimentární hornině v odstínech žlutohnědé, siena a olivově zelené, barvy měnící se spolu přístupem, a také několik míst, ze kterých budete mít výhled na celé vádí s jeho rozsáhlými plantážemi. Odpoledne se nad vrcholky palem nese volání k modlitbě, zatímco zbytek vádí utichne kvůli narůstajícímu dennímu horku.