Velikonoční ostrov, nejizolovanější obydlený ostrov na světě (ležící 2985 km od nejbližšího obydleného souseda a 3700 km od chilského pobřeží) je maličké smítko v Tichém oceánu. Po celém ostrově se tyčí stovky obřích kamenných soch nazývaných moai, které shlížejí na ruiny sídel těch, kdo je kdysi postavili. Tajemství moai, proč je místní lidé Rapa Nui (jak si sami říkají) postavili a později skáceli, a přírodní krásy ostrova nadále přitahují na tento odlehlý ostrov objevitele, archeology a turisty.
Praxe vysekávání, přenášení a vztyčování kamenných moai s velkou hlavou a malým tělem, které přitom někdy dosahují výšky až 11 m, působí jako ústřední v historické kultuře Velikonočního ostrova. Údajně představují zemřelé náčelníky a postaveny jsou na pohřební plošině (ahu), odkud hledí na komunity, kterým kdysi vládli. Několik rekonstrukcí i archeologické vykopávky potvrdily, že národ Rapa Nui měl velké technické znalosti a dovednosti: sochy moai váží mnoho tun a dopravit a postavit je na místo za pomocí tradičních techniky a materiálů muselo znamenat obrovskou námahu pro lidi i zátěž pro přírodní zdroje.
Rekonstruované plošiny ahu s jejich moai jsou poměrně fotogenické a vybízejí k obdivu k vynaloženému úsilí, zatímco si je návštěvníci fotí na památku. Cestovatelé sem často přicházejí s řadou otázek: především jak se sem lidé Rapa Nui dostali? Proč moai postavili a jak s nimi pohybovali? A proč byly moai později skáceny?
Teorií je mnoho a kombinace místní ústní tradice a evropských pozorování i dohadů vypráví následující příběh: král Hotu Matu’a se svojí rodinou sem připlul a přistál na pláži na severním břehu, čímž započalo osídlení ostrova. Norský objevitel Thor Heyerdahl věřil, že původní obyvatelé přišli z Jižní Ameriky, a proto vyplul v roce 1947 z Peru na člunu z balzového dřeva nazvaném Kon-Tiki, aby dokázal, že je to možné. I přesto se dnes všeobecně věří, že lidé Rapa Nui jsou polynéského původu; tento vliv je možné pozorovat na tradičním tanci, názvu jídel a jejich přípravě, a také na pozdravu „iorana“, který se používá na celém ostrově.
Velikonoční ostrov dosáhl své historicky nejvyšší populace 10 000–15 000 obyvatel před příchodem Evropanů. Mezi rokem 1722, kdy jako první vstoupil na ostrov Holanďan Jacob Roggeveen, a 1774 s příchodem britského kapitána Jamese Cooka došlo k obrovské populační ztrátě a svalení mnoha soch moai. O necelé století později bylo peruánskými obchodníky s otroky zajato a odvlečeno asi 1000 místních obyvatel, aby pracovali v dolech na guano. Když byli později na ostrov vráceni, přinesli si s sebou neštovice, které dále likvidovaly jejich populaci, až poklesla na pouhých 110 osob.
Chile si ostrov nárokovalo v roce 1888, přičemž nebralo na jeho obyvatele příliš ohledy. Pronajalo ostrov britské společnosti pro chov ovcí, která zahnala místní obyvatele do města Hanga Roa. Společnost z ostrova odešla v roce 1953, ale až v roce 1967, kdy zde bylo postaveno letiště, se kvalita života místních obyvatel znovu začala zlepšovat.
Geografická izolace a archeologické nálezy jsou pro mnoho návštěvníků hlavní lákadla Velikonočního ostrova. S ohledem na nezbytné úsilí a technické znalosti je působivá především návštěva lomu v Rano Raraku, odkud pochází většina soch moai, které zde byly rovněž vytesány. Národ Rapa Nui byl také jediný v Polynésii, který měl vlastní písmo rongorongo, které zatím nikdo nerozluštil. V některých lokalitách můžete spatřit petroglyfy, např. v obřadní vesnici Orongo, kde prosperovala kultura „ptačího muže“.
Kultura Rapa Nui je další velkou atrakcí Velikonočního ostrova, který i přes zvraty ve své historii dále vzkvétá v oblasti jazyka, kuchyně, řezbářství, tance, písní a letního svátku Tapati, který se koná vždy v únoru. To vše, spolu s historií, geologií, archeologií, bílým pískem a ohnivými západy slunce, sem přitahuje turisty z celého světa. Kromě toho se v Te Pito o Te Henua („Pupek světa“) nachází zvláštní energie, místními nazývaná mana, který všemu dodává nehmatatelný a nedefinovatelný prvek.
Cesta na Velikonoční ostrov představuje jedinečný zážitek, který by si cestovatelé měli jednou za život dopřát.
Proč se vydat na Velikonoční ostrov:
- úžasná historie – ať už se jedná o všudypřítomné sochy moai, petroglyfy nebo jeskynní malby, Velikonoční ostrov je muzeem pod širým nebem s bouřlivou a tajemnou minulostí
- skvělé procházky – zvlněné kopce Velikonočního ostrova s oceánem téměř stále v dohledu nabízí vynikající pěší stezky, především podél severního pobřeží
- výborné potápění – potápění v kobaltově modrých vodách patří k nejoblíbenějším zábavám na Velikonočním ostrově; viditelnost je zde až 36 m, takže spatříte pestrobarevné tropické ryby a želvy; nezapomenutelné podmořské zážitky nabízejí korálové formace, jako je Jeskyně dvou oken
- nákup suvenýrů – místní obyvatelé si udělali živobytí z řezbářství, ať už z kamene nebo z naplaveného dřeva, kdy vyrábějí miniaturní sochy moai, složitě vyřezávané mísy, strašidelné masy a šperky z lastur