Až do 12. století žil na Islandu původní druh mrožů. Pak ale připluli Vikingové, což znamenalo začátek konce pro druh, který vyhynul během pár následujících staletí.
Tým vědců hledal odpověď na to, proč ve vikinském období vymizel islandský mrož. Po celé roky se objevovalo několik teorií, jako je migrace, změna klimatu nebo působení lidí. Z 34 kosterních vzorků od prehistorických a historických mrožů nalezených na Islandu získal tým DNA, aby zjistil, zda se jednalo o samostatný druh atlantických mrožů, jaké známe dnes. Kromě toho vědci také hledali písemné historické záznamy, aby si ověřili přítomnost mrožů na Islandu v době vikinského osídlení, tj. po roce 874 n.l.. Zpráva publikovaná v oxfordském akademickém žurnálu říká:
„V rámci naší studie jsme získali seznamy starých místních názvů, kosterní nálezy a písemné záznamy z let 870 – 1262 n.l. vztahující e k mrožům, abychom mohli zhodnotit prostorovo časový výskyt mrožů na Islandu. Ze známých kosterních nálezů mrože bylo 34 k dispozici na destruktivní analýzu a podrobení radiokarbonovému datování. Z datovaných vzorků (a z nálezů dalších historických i pravěkých mrožů z oblasti severního Atlantiku) jsme získali úseky mitochondriální DNA. Nově získaná genetická data jsme pak zkombinovali a analyzovali s dříve publikovanými genetickými úseky, celkem 67 mitochondriálních genomů, a také až 400 úseků z kontrolního regionu (CR), abychom zjistili fylogenetické umístění islandských mrožů a potenciální dopad vikinského lovu na mroží populaci.“
„Sbírky v Muzeu přírodní historie skýtají pozoruhodné okno do minulosti, které nám v kombinaci s moderními technologiemi umožňuje zkoumat někdejší vlivy lidských aktivit a environmentálních změn na druhy a ekosystémy. To je možné dát do ještě širšího kontextu po prozkoumání islandské středověké literatury, historických místních názvů a zooarcheologických lokalit,“ vysvětluje Hilmar J. Malmquist, ředitel Islandského muzea přírodní historie v Reykjavíku, v prohlášení pro Kodaňskou univerzitu.
Vzorky prozradily, že se skutečně jednalo o původní druh mrože, který žil po celá tisíciletí. Ale když přišli na Island Vikingové, zaměřili se na mrože kvůli jejich masu, tuku a klům. Klů si obzvlášť cenili kvůli obchodu a použití na výrobu luxusních předmětů, jež byly nalezeny až na Blízkém východě a v Asii.
Kosterní pozůstatky, místní názvy, radiokarbonové datování a analýzy staré mitochondriální DNA svědčí o existenci a stálém osídlení mroži po tisíce let před příchodem Vikingů. Vzorky datované radiokarbonovou metodou prozradily téměř nepřetržitý chronologický výskyt mrožů na západě Islandu v období asi 7500 let, což svědčí o stabilní dlouhodobé přítomnosti mrožů na Islandu až do let 1213–1330 n.l. Také to dokazuje, že Seveřané byli aktivní lovci zdejší populace islandských mrožů, ne pouze sběračí ojedinělých mrožích klů. Existence mrožů na Islandu v době vikinského osídlení byla dále podpořena osmi místními názvy, které odkazovovaly na mrože a pocházely z období Osídlení (870–930 n.l.) a Společenství (930–1262 n.l.).
Lovci získávali z mrožů maso, kůži a tuk pro domácí použití, ale hlavně kly, které nepodléhaly zkáze, snadno se přepravovaly a byly velmi cenným zbožím pro obchod s ostatním světem. V Evropě, na Blízkém východě i v Asii byla mroží slonovina (mrožovina) zpracovávána a vyráběly se z ní řada předmětů, např. biskupské berle, šachové figurky, ale hlavně jílce mečů a držadla nožů.
Kel nalezený ve Švédsku odpovídal výsledkům DNA získaným při studii, což dále svědčí o skutečnosti, že Vikingové mroží kly aktivně získávali a používání pro obchod s jinými částmi světa. Avšak – tak jak to lidé činí dodnes – nadměrný lov vedl k úpadku mroží populace, k němuž ještě přispěly přírodní katastrofy a posun klimatu.
Vyhynutí islandských mrožů bylo nejspíš způsobeno lovem i načasováním; je známá hodnota mrožů ve vikinském období, a také skutečnost, jak snadné bylo tato krotká stvoření ulovit (což je zmíněno dokonce i v severských Ságách). Vzrůstající dopady lovu, environmentální faktory včetně vulkanické činnosti a oteplování klimatu pak dále přispěly k vyhynutí islandského mrože.
„Ukazuje se, že už ve vikinském období před více jak 1000 lety měly komerční lov, ekonomická motivace a obchodní sítě dostatečný rozsah a intenzitu, aby způsobily výrazný a nevratný ekologický dopad na mořské prostředí, navíc zhoršené oteplováním klimatu a vulkanickou činností,“ vysvětluje Xénia Keighley, hlavní autorka a studentka kodaňského Globe Institute. „Rozsah využívání zdrojů mořských savců Vikingy pro vlastní potřebu i pro obchod byl dosud nedoceněný.”
I dnes jsou mroži zranitelní v arktické oblasti, která trpí vlivem zhoršující se změny klimatu způsobující tání ledových ploch. Výsledná ztráta domova, míst pro rozmnožování a lovišť způsobuje, že se mroží populace zmenšuje, takže se dostávají na stejnou stezku vedoucí k vyhynutí jako jejich příbuzní za časů Vikingů. U těch se přitom jedná o jeden z prvních případů vyhynutí živočišného druhu v souvislosti s lidmi.
„Naše studie se zaměřuje na jeden z nejstarších příkladů lokálního vyhynutí druhu po příchodu člověka a nadměrném odlovu,” říká Morten Tange Olsen, profesor z Univerzity v Kodani a Globe Institute. „To dále přispívá k debatě o roli člověka při vyhynutí tzv. megafauny, přičemž stále více se potvrzuje, že kde se objevili lidé, tam životní prostředí a ekosystém trpěl.”
Vyhynutí islandských mrožů ve vikinském období by mělo sloužit jako varování pro lidi v dnešním světě. Nadměrný odlov a změna klimatu představuje riziko pro každý druh. Tak jako z Islandu zmizeli mroži a s nimi i významný zdroj obživy pro Vikingy, miliony jiných druhů jsou dnes na pokraji stejného osudu. A my v každém případě poneseme důsledky vyhynutí těchto druhů. Vikingové si neuvědomovali důsledky svých činů, ale historie nás má poučit, abychom teď byli lépe informovaní.
Pro islandského mrože je už sice pozdě, ale stále je čas na záchranu žijících druhů mrožů. Představují klíčový druh, což znamená, že mroži jsou závislí na celkovém ekosystému, v němž žijí. Bez nich by se ekosystém zhroutil. Máme odpovědnost učit se z minulých chyb, které náš lidský druh udělal. V opačném případě vyhynou všichni mroži spolu s nespočtem dalších živočichů, a pak už nebude daleko k vyhynutí člověka… Můžeme sice Vikingy vinit za vyhubení islandských mrožů, ale pokud my způsobíme vymření jiných druhů, poneseme vinu za jejich zánik i za svůj.