V Irsku žijí příběhy o vílách a dalších nadpřirozených bytostech dodnes. Přitom ale nevypadají jako víly znázorňované v Americe (a v popkultuře vůbec).
Nevypadají jako křehké okřídlené bytosti z pohádek, ale jako lidé, říká irský farmář Pat Noone. Prý je často viděl, jak hrají na hudební nástroje, pijí a tančí.
„Jsou nám velmi podobní, jen ne tak vysocí. Bývají oblečení v zeleném a červeném,“ říká. Mohou ale také změnit vzhled a mít stejnou výšku jako pozorovatel.
Aos Sí (sídhe) – svět víl a nadpřirozených bytostí
Obyvatelé světa víl aos sí (sídhe) žijí ve sborech. Už 40 let Noone farmaří na farmě Green Hills Farm ve vesnici Kilconnell v Galway (kde rovněž provozuje penzion pro hosty). Tam je také dobře známý svým spojením s vílami na posvátné půdě. Na jeho 17akrové farmě se nachází „země víl“ a vchod do jiného světa.
„Mnoho lidí sem přichází, aby spatřili víly, a odnášejí si skvělé zážitky. Je zde také vstup do světa víl, tam v tom místě, kde se trnkové keře setkávají s hložím.“
Dávné pohřebiště
Noone říká, že jeho farma byla zbudována v místě masivní linie (ley line), kde byly předtím uspořádány mohutné staré kameny. Odhaduje, že megality mohly mít stáří 7000 let, ale nikdo to neví jistě. Jeden z postavených kamenů nazývá „kámen plodnosti“, a ten prý přitahuje lidi citlivé na energetická pole. „Je to léčení ze země,“ říká Noone.
Velká pohřební mohyla z doby bronzové je místem posledního odpočinku dávného náčelníka. Noone odhaduje, že k pohřbu došlo před 2500–3000 lety. Při stavbě železnice na pozemcích farmy dělníci našli 7 obřadních mečů, které používali Keltové. Od jejich objevení v roce 1840 se meče nacházejí v muzeu v Londýně.
Léčivé rituály
Země má léčivou sílu, ale kromě toho se farmář považuje za léčitele i sebe. Měděným drátem pohybuje kolem těla dobrovolníků.
„Cítím tíhu, když drátem zvedám špatnou energii z Vašeho těla, a tím ho osvobozuji,“ říká.
Netvrdí přitom, že dokáže vyléčit nemoc, ale že může uvolnit léčivou energii v těle a třetí oko.
„Neříkám, že něco vyléčím. Vyléčíte se jedině sami, ale můžu osvobodit Vaši mysl a Vaše tělo, a také třetí oko a tohle všechno. Uvolním energii. Každý má ve svém těle dobrou energii.“
Při jedné příležitosti byl pozván do Ameriky, aby tam provedl léčivé rituály. Pro místní noviny v Irsku řekl následující:
„Před dvěma lety sem přišel člověk z Ameriky, byl to puritán a chtěl, abych v Americe provedl léčení země. Odletěl jsem do Ameriky provést léčení země v oblasti Nová Anglie. Provádím léčení země pro lidi, když je země prokletá a nepřináší štěstí – v takovém případě ho přivedu zpátky. Mám fotografie – volají mi lidé až ze Skotska, Walesu a Anglie, jestli dělám také ´získávání země´, nebo cokoli jiného se zemí, aby se dozvěděli, jestli tam mají ´stromy víl´, které by neměli rušit.“
Kdo byly zářící bytosti Tuatha dé Danann
Strážci posvátné země
Když Noone stojí na posvátných místech země, cítí, že jsou to portály do jiných světů, které návštěvníkům někdy přinášejí pocity vnitřního míru. Už celou generaci si jeho rodina dává velký pozor, aby nezničila hlohové keře, které jsou spojovány s vílami. I když vyčištění pozemku od křoví by přineslo více pastvin pro dobytek, rodina nechává křoví na místě.
„Tak by to mělo být. Byli to strážci země, kteří udržovali posvátnou zemi,“ říká Noone o tom, proč se jeho otec odmítl keřů hlohu dotýkat.
Také jsou zde „stromy víl“, na které návštěvníci připevňují kousky látek pro víly jako poděkování nebo jako prosbu. Dnes návštěvníkům raději nabízí rákosí, protože stromy jsou už celé pokryté kousky látek.
(Jedná se o starou irskou tradici Posvátného stromu. Některé prý léčí a jiné hrají svou roli při vymezení, věštění a identitě. Mnoho z nich si přivlastnila křesťanská církev a keltští bohové byli nahrazeni křesťanskými svatými.)
Mír i hrůza
V roce 2011 byl Noonův bratr ve spodním patře WTC, když došlo k útokům 9. září. Při děsivém zážitku se zaměřil na obrázek klidné farmy a svého bratra u starého jasan. Tyto myšlenky mu pomohly přečkat teroristický útok.
Když se ho zeptají, jaké věci lidé zažívají na farmě Green Hills, Noone říká:
„Našli zde velký mír, velký klid duše. Právě to zde našli – emoce. Našli také spoustu jiných věcí, ale to Vám nechci říkat. Musíte prostě přijít a zažít to sami.“
Přestože mnoho lidí hlásilo pocit míru, jiní zase byli vyděšení. Návštěvníci „vílí pevnosti“ vytvořené u starého stromu chtěli na místě zůstat přes noc. Ale během noci v hrůze utekli a odmítali říct, co zažili. Jiná místa na farmě jsou nepřístupná, protože by rozzlobilo víly, kdyby tu viděly lidi kempovat nebo kácet stromy.
Setkání s vílami
Noone popisuje občasné chvilky dezorientace, kdy ztratí pojem o tom, kde právě je. Jiní, kteří jeli autem kolem po silnici, zase na pár okamžiků zapomněli, kam jedou, což on nazývá „vílí šálení“, stav podobný transu.
„Staří lidé říkali, že když jdete na pole víl, měli byste mít v kapse kamínky. Nikdo ale neznal důvod,“ říká Noone. Dnes věří, že kameny byly určené k házení na zem. Jinak by si totiž člověk mohl splést řeku s cestou. I když někdy mohou páchat lumpárny, podle Noona jsou tyto bytosti dobré, ale chtějí být respektovány. V některých případech můžete požádat o laskavost, ale oni mohou na oplátku také něco žádat.
„Nikdy jsem je nežádal, protože jsem se bál, co by za to mohli chtít. Nikdy nevíte – také by třeba mohli žádat něčí život. Nikdy neměli žádat o něco, o čem nic pořádně nevíte. Proto bych víly nežádal, ale jejich moc je skutečná.“