Mikroplasty jsou maličké úlomky plastového odpadu a nový výzkum ukazuje, že je vítr může odnést i do vzdálených částí Země.
Nedávné studie ukázaly, jak daleko se může plastový odpad dostat, když se rozpadne na maličké fragmenty, tzv. mikroplasty, které se objevují všude od Arktidy k Antarktidě – i v lidské stolici – po celém světě. Nová studie zdůraznila klíčové spojení v tomto řetězci, a demonstrovala, jak mohou být mikroplasty přesouvány po povrchu moří větrem, který je vynese do atmosféry, a pak daleko do odlehlých částí oceánu.
Mikroplasty jsou definovány jako maličké částice o velikosti méně než 5 mm a nedávno jsme se začali dozvídat, jak mohou být extra jemné částice přenášeny vzduchem a atmosférou. Odtud mohou být odváty do zdánlivě čistých koutů Země, např. francouzských Pyrenejí, nebo ve sněhových srážkách spadnout v polární oblasti.
Vědci z izraelského Weizmannova institutu věd studovali aerosolizaci, kdy se např. viry z fragmentů řas a další částice dostávají z mořské vody do atmosféry. Přitom tým během expedice v roce 2016 sebral vzorky aerosolu z vrcholu stěžně výzkumného plavidla a pomocí Ramanovy spektroskopie je analyzoval. Byla zjištěna vysoká koncentrace běžných plastů, jako je polystyren, polyetylen a polypropylen, nejspíše z plastových tašek a dalšího plastového odpadu vyhozeného na různých místech kolem pobřeží stovky kilometrů odtud. Tým došel k tomuto závěru po vypočítání tvaru a objemu částic, spolu s průměrnou rychlostí větru a jeho směrem nad oceánem.
„Pár studií našlo mikroplasty v atmosféře nad vodou nedaleko pobřeží,“ říká autor studie dr. Miri Trainic. „Vědci však byli překvapeni, když našli netriviální množství i nad zdánlivě čistým mořem.“
Voda vypadala při pohledu čistá, ale po nahlédnutí pod hladinu vědci našli stejné typy plastů na stejných místech jako v aerosolech. To podle nich dodává váhu myšlence, že mikroplasty v oceánu se mohou dostat do těchto odlehlých částí oceánu tak, že postupně probublávají na hladinu a dostávají se do atmosféry, kde mohou projít škodlivými chemickými změnami předtím, než spadnou zpět do mořské vody.
„Když jsou mikroplasty v atmosféře, vyschnou a jsou vystaveny UV záření a složkám atmosféry, s nimiž chemicky reagují,“ říká Trainic. „To znamená, že částice, které padají zpět do oceánu, jsou ještě škodlivější či toxičtější než předtím pro jakékoli druhy v moři, které je pozřou. Kromě toho se některé z těchto plastů stanou půdou pro růst nejrůznějších mořských bakterií, takže vzduchem přenášený plast může zároveň přenášet některé druhy, včetně patogenních bakterií, které jsou škodlivé pro obyvatele moří i pro lidi.“
Vědci poukazují, že problém mikroplastů v dohledné době nezmizí.
„V neposlední řadě se – tak jako všechny aerosoly – mikroplasty stanou součástí velkých planetárních cyklů (např. uhlík a kyslík) při tom, jak reagují s dalšími součástmi atmosféry,“ říká autor studie prof. Ilan Koren. „Protože jsou lehké a mají dlouhou životnost, můžeme čekat ještě více mikroplastů přenášených vzduchem, protože plasty, které už znečišťují naše oceány, se rozpadají. Bylo by tomu tak i v případě, že bychom žádné další plasty do našich vodních toků nepřidávali.”