Změnily chod dějin: Nejatraktivnější zbraně středověku

Středověk byl mimořádně brutálním obdobím lidských dějin, které trvalo od pátého do patnáctého století našeho letopočtu. Mezi množstvím vynálezů, které v té době vznikly, najdeme i zbraně, které změnily chod dějin. Které to jsou?

 

10. Řemdih
Hned na úvod se přiznám, že s českým názvem této zbraně jsem se při psaní tohoto článku setkal poprvé. Pokud se orientujete ve světě středověkých zbraní, zřejmě je vám tento nástroj známější. Zbraň vznikla na základě cepu, kteří rolníci využívali na mlácení obilí a později ho v bojích úspěšně využili i husité.

Výhoda řemdihu spočívala v tom, že náraz hroty pobité koule do nepřítele se nepřenášel do rukojeti. Také s ním bylo snazší zasáhnout protivníka i přes štít a vyřadit ho z boje. Jednoznačnou nevýhodou řemdihu bylo naopak to, že boj s ním vyžadoval dlouhý výcvik a také hodně prostoru, takže s ním nebylo možné bojovat v uzavřených formacích. To ostatně zbraň vytlačilo na smetiště dějin.

 

8. Kuše
Zřejmě nikoho nepřekvapí, že se na náš seznam dostala i kuše. Šlo o mimořádně efektivní zbraň, která se na sportovní, rekreační a lovecké účely používá až dodnes. Její výhoda oproti lukem spočívala v tom, že řadoví vojáci se z ní naučili poměrně přesně střílet už po krátkém výcviku. Navíc měli projektily vystřelené ze silnějších kuší dostatečnou razanci na to, aby prorazili i silnou rytířskou zbroj.

I proto vydala v roce 1139 církev edikt, který používání kuše v bitvách mezi katolíky zakazoval. Přesto se mezi nejslavnějších střelců z kuše zařadili jednotky z Milána, kterých se obávali vojevůdci z celé Evropy. Do dokonalosti dotáhli kuše v Číně. Šlo o rychlopalné zbraně, které dokázaly za 20 sekund vystřelit až 15 šipek a osvědčily se zejména při obraně pevností a Velké čínské zdi.

 

6. Ribault
Zbraň také známá pod názvem varhanní dělo se do dějin středověku zapsala opravdu hrozivě. Množství hlavní totiž do řad nepřítele dokázalo vystřelit smrtící salvu oceli, která smetla vše, co jí stálo v cestě. V podstatě můžeme říci, že šlo o předchůdce dnešního kulometu.

 

7. Mangonel
Pod názvem mangonel se ukrývá druh katapultu, který byl určen k ničení hradeb, ale často se využíval i proti živým cílem. Jak projektil bylo možné využít v podstatě cokoli: od kamenů, přes hořící sudy až po hnijící mrtvoly, které v obléhaných městech šířily nákazy. Jeho posádku tvořilo až 20 mužů, kteří samozřejmě museli pobírat žold, takže provoz Mangonely byla poměrně drahá. Později ho nahradila jiná zbraň, která namísto lidské síly využívala mechanické závaží.

 

5. Dlouhý luk
V letech 1250 až 1450 využívaly Angličané v bitvách dalekonosnou zbraň, která v té době v podstatě neměla konkurenci. Zřejmě nejznámější vítězství v Stoleté válce (Kreščak, Azincourt) zaznamenali Angličané právě díky až 180 centimetrů vysokému luku. Ačkoli vycvičit lučištníka, který dokázal ze silného luku přesně střílet bylo časově náročné, vyplatilo se to. Z bojišť vytlačily dlouhý luk až palné zbraně.

 

4. Pika
Ve své nejčistší formě je pika jen ostrým hrotem nasazeným na velmi dlouhé dřevěné tyči, která mohla měřit až šest metrů. Formace švýcarských žoldnéřů a německých landsknechtov s špicemi byly obávané v celé Evropě a znamenaly těžkou a často nepřekonatelnou překážku i pro výkvět rytířské jízdy. A přestože piky úspěšně používali již vojáci Alexandra Velikého, svou zlatou éru zažili o tisíc let později ve Skotsku.

 

3. Dlouhý meč
Největší ikonou středověku je bezpochyby meč. Jednoruční meče se sice používaly už ve starověku, dlouhý obouruční meč se objevil až na středověkých bojištích. Vlastnili ho většinou rytíři, protože jeho cena značně převyšovala ceny seker, oštěpů či jiných zbraní. S obouručním mečem je také bezesporu spojeno i zakládání šermířských škol.

 

2. trebuchet
Jednou z nejhrozivějších obléhacích zbraní středověku byl jednoznačně Trebuchet. Právě on se díky závaží na kratší straně ramene stal náhradou za ručně natahované katapulty, a o jeho slávu se postarala i síla, kterou dokázal vrhat projektily. Šlo o vskutku revoluční zbraň, která sloužila na bojištích i dlouho poté, jak nastala éra kanónů.

 

1. Kanón
První zmínka o použití kanónů v Evropě pochází z roku 1280, kdy ho použili při obléhání Córdoby. Stali se předzvěstí širšího využívání střelného prachu a také nového způsobu boje. Ve středověku zřejmě málokdo tušil, že kanóny se budou používat i za více než 700 let později. Artilerii i dnes patří k nejdůležitějším složkám moderních armád.