Bílé terasy – ztracený přírodní div Nového Zélandu

Bílé terasy - ztracený přírodní div Nového Zélandu 1

Přírodní krásy Nového Zélandu jsou dnes obecně známé, a to také díky filmové sérii Pán prstenů Petera Jacksona. Ale ještě v 19. století zde bylo místo úchvatné i na místní poměry, o kterém se mluvilo jako o „osmém divu světa“.

Na břehu jezera Rotomahana nedaleko města Rotorua, které jsou dodnes zajímavým turistickým cílem, se nacházely růžovobílé sintrové terasy s jezírky s termální vodou, která vyvěrala z hlubin země na vrcholu kopce a stékala v kaskádách dolů. Jak se voda ochlazovala, obsažené látky krystalizovaly, tvarovaly a zpevňovaly terasy, z nichž některé měly růžový nádech díky sulfidům obsažným ve vodě. Klidná voda v jezírkách odrážela nebe nad hlavou a jejich půvabné tvary se podobaly pozemským oblakům…

Přijížděli sem turisté až z Evropy, přičemž cesta sem byla velmi drahá a náročná záležitost. Vyžadovala několik měsíců plavby lodí, pak parníkem do Aucklandu, na koňském povoze do Rotoruy, kočárem k jezeru, na loďce přes jezero, pěšky přes průsmyk k druhému jezeru, a pak 2 hodiny v kanoi až k terasám. Místo ale bylo natolik natolik proslulé, že mnozí podnikli tuto nebezpečnou výpravu. Návštěvníci se koupali v jezírkách a procházeli okolí, přičemž mohli obdivovat divokou sopečnou scenérii kolem.

Místo je známé především díky obrazům Charlese Blomfielda, který fascinován kaskádami, ale také ho zajímaly peníze, které utržil prodejem. Vytvořil stovky obrazů teras, včetně jejich kopií, čímž získal pověst poněkud kýčovitého malíře, který se zaměřuje jen na jediný objekt. Jeho práce dnes ale představují pozoruhodnou a cennou památku na lokalitu, která už neexistuje.

Terasy byly zničeny při katastrofální sopečné erupci v roce 1886. Sopka Mount Tarawera tyčící se pár kilometrů odtud náhle vybuchla a chrlila lávu a popel vysoko do vzduchu.  Přitom zničila většinu okolní krajiny, zabila přes 150 lidí, pohřbila několik vesnic a způsobila asi dvacetinásobné (!) zvětšení jezera Rotomahana, takže terasy zůstaly v hloubce přes 60 m. Jsou tam dodnes: v roce 2019 byl nasazen vodní dron, aby pročesal dno jezera, a 68 m pod hladinou byla nalezena série sintrových formací, které vypadaly tak, jak vědci očekávali. Tím byly zároveň utišeny spekulace o přesném místě, kde se tarasy nacházely.

V době, kdy mnozí z nás chtějí cestovat a poznávat krásy světa, existují také pozoruhodné scenérie, které už dnes nenavštívíme.  

Podobná kaskádovitá jezírka můžete dnes spatřit v Pamukkale v Turecku nebo v Chuang-lung v Číně.

Jeskyně Waitomo na Novém Zélandu